Štěstí je nepopíratelné a vy oporou.

Z Báry jest pasačka dalšího savce, aneb Slavíka, což už ji v ohradě hází na pět kusů ( Kapka, Racek, Jiří, já a nově Jaroslav Ík ). Známý pěvec, milovaný ornitology ze všech koutů naši republiky. Ačkoli se najdou i tací, co jeho věHlasem pohrdají, protože nesplňuje očekávání jim vlatní v ohledu na jejich subjektivní názor. Mají pocit, že zakrněl, a že jeho vývoj ustrnul především ve dvou neustále se opakujících vývojových fázích.

Pomyslím-li na celou historii já, taky se pozastavuji, protože jsou období, která nepřispívají k tomu, by byla jeho existence brána vážně, neboť v nich Slavík skutečně příliš okatě lítal jen tak na oko.. Pak ale vězme, co za tím skutečně vězí! Nadnesu-li takovou otázku ve společnosti člověka Jiřího typu, pak uznám, že jeho argumenty jsou pádné, ne však přesvědčující. Jsou Před-Svět čující, aneb že čují cosi, co však fakticky nikdy nedokázali důkazem, proto o takovém Před Světě nemůže být řeč, neexistují žádné omezení v momentě, kdy je u moci veřejné mínění ( ať už je jakkoli masírováno ).

Stvořit svět zVět tak kalících jeho možnou průzračnost, je možné označit za podílení se na vině, neboť být pln slov a prost činů, to ubere na reputaci a respektuhodnosti každému hrdinovi. Jde o hlubokou povrchnost, chrlí-li někdo plamennou filipiku, které sám dokáže rozumět, jen v obýváku před televizí, v náruči publika rodinného kruhu. Sklidí potlesk o kterém vždycky snil, dojí večeři a jde spát, případně se dnes výjimečně pomiluje se ženou, neb dnes byl přeci Chlap! Ráno o tom povypráví kolegům v práci a ti nad pásem uznale pokyvují hlavou, přitom mají plnou hlavu Bílé v červené róbě a utěchu v to, že jejich poslané a zaplacené sms, nebyly marné. Ale tak se má ta naše povaha nešťastně Česká..

To, o čem chci opravdu hovořit je dojem ze samotné ceremonie a stesk ze stisků, které jsem tam byl nucen utržit.. Titul čeká na adopci, s tím bych souhlasil, nepoznal-li bych nositele osobně. Lidé se liší vkusem, jejich zaslepenosti a neobjektivnosti pak nahrává fakt příliš ostře střežených hranic mezi žánry, věkovými skupinami a vlastně, ve výsledku, i lidmi samotnými. Nehovoříme spolu a nemáme tak tušení o skutečném životě našeho okolí, jen se domníváme, že výsledek veřejného mínění, musí jasně odpovídat naší představě. Vypravíme-li se však do ulic, uvidíme i jiné světy nasoukané do schránek, podobných těm našim. Je smutné, jak ostudně dokážeme pohrdat výslednicemi průzkumů naší společné povahy. Dochází k naprosto zbytečným odcizením a negacím, které žádna stoka neobsáhne. Přitom skutečně o nic nejde, snad jen o trochu snahy o schovívavost a toleranci. Křikem nikdy nikdo nic nevyřešil a když, pak jeho vítězství nemělo pozitivní důsledky na lidstvo jako celek.. Zde je mé ujištění, že mužskou cenu třímají nejpokornější dlaně, co včil víří hladinu rybníčku. A o čem jiném, než o pokoře je popularita úzce spjata se třpytem zlatavých hrdel. O hrdla samotná zde jde až z dalších řad, přesto však mají nevedlejší roli.

Mě samotného vše zastihlo ještě poněkud nedozrálého, dokážu už však pochopit, jak mocná je má vděčnost za víru ve mne vloženou, za čas se mnou trávený. Cítívám tento pocit mnohokrát při koncertech, když narazíme všichni v jedinou chvíli na jedinou myšlenku, která trvá ani ne jeden oka mžik, přesto je natolik posilující, že z ní člověk přežije i tři zimní měsíce. Zabalena do slov zní asi takto: „Je mi dobře, je mi skutečně dobře – s vámi", pomyslí-li každý v sále v podobném znění, je možné vypnout veškerá osvětlení, neboť už si vystačíme sami..

Děkuji vám, devět písmen a jen jediné správné znění ( zvýšená frekvence výskytu slov se smyslem „jedinečnost" je úmyslná a významotvorná ). Obrovský zážitek, pouze vaší zásluhou. Odměna, ať si říká kdo chce, co chce, rovnou z vašich prstů. Představím-li si vás, jak sedíte s partičkou v hospodě, s rodinou u večeře, anebo sami nad knihou, čajem, či jen tak nad zemí a vzpomenete si, že jsme spolu užili něco opojnosti, na základě čehož se rozhodnete ukrojit kus z měsičního rozpočtu proto, abych já prožil výlet do nových poznání ( dobrých i zlých, jak už to díky Bohu je ).. mě dojímá ( v nejlepším smyslu onoho slova ) a odhodlává k větší oddanosti a vděku, k práci na sobě samém i na všem mezi námi..

D ě k u j i,

váš Tomáš.